No teda to byla jízda, co? Řekl by si pravděpodobně každý, kdo v poslední době sledoval dění kolem digitalizace stavebního řízení, které se postupně přelilo do médií.
Datová analýza, která měla dokázat se DSŘ funguje z dílny datových analytiků Seznam zpráv Kateřiny Mahdalové a Michala Škopa se stala záminkou k útoku na Seznam zprávy a celý “oligarchicko-mediální komplex”, jak si ho nadesignoval v rozhovoru právě se Seznam zprávami vrchní zlý muž Pirátské strany Jakub Michálek.
Pojďme si říct na začátek, že radikalizace Pirátské strany je špatná zpráva. Bez ohledu na to, co si o té straně nebo jednotlivých jejích představitelích myslíte. Česká politika má obecně spoustu ukřičených radikálů a málo lidí, kteří by byli tiše efektivní. Ivan Bartoš tiše efektivní být zkoušel. Bohužel nakonec byl jen tichý. A odneseme to všichni.
Jím vedená DSŘ byl podle všech měřítek manažerský výbuch a to bez ohledu na to, co všechno přinesete na jeho obhajobu- líné úředníky, zlotřilé Zajíčky, koupené novináře a tak dál. Jeden nejmenovaný člověk mi to v debatě řekl velmi přesně- nikdo po něm nechtěl ani nejlevnější DSŘ ani boj s kmotry nebo očistu IT zakázek. Jeho zakázka byla funkční DSŘ.
Zde většinou voliči Pirátů začínají křičet, že oni po něm boj s korupcí v IT požadovali. Jasně, tyhle věci můžete dělat pro své voliče, ale většinou až poté, co máte hotovou práci pro nás ostatní. Rozvrtat systém k nepoužitelnosti (pardon, průchodnosti) s tím, že jste to dělali pro svoji politickou agendu je prostě pitomost. A je bizarní, že to lidé nechápou. Pro nás, co žijeme v jisté části Prahy je mementem tunel Blanka. Stavba z nejhoršího “mlaskacího” období vlády ODS v Praze, kolem které bylo spousta řevu. Asi se dala udělat levněji a lépe. Ale popravdě- nám co ji používáme každý den je to jedno. Můžete si myslet, že Pavel Bém byl zrůda (z toho, co jsem slyšel rozhodně hlasuji pro), ale neupřete mu, že byl efektivní.
Právě efektivita je nakonec to, co Piráty zradilo. Efektivita a ideologie. Ta nastoupila vzápětí. Kateřina Mahdalová a Michal Škop se jí nechali strhnout do té míry, že začali na Twitteru okamžitě slibovat “smoking gun” analýzu, která měla Piráty očistit. Už jen fakt, že slibujete analýzu s jasným výsledkem je od “nezávislých” analytiků trichu problém. A když se pak ukázalo, že jim tu analýzu SZ nezveřejní, strhla se mela.
Kvalitu analýzy hodnotit nemůžu ani nechci. Zaujalo mě ale to, jak se k celé věci postavili někteří, do té doby racionálně působící příznivci strany. Pro ty šlo o naprostý skandál. Speciálně poté, co celou věc okomentoval Ivo Lukačovič. Najednou tu bylo něco, co dokonale zapadalo do příběhu o oligarchicko-mediálním komplexu, který pár dní zpátky narýsoval Jakub Michálek. A popravdě se divím, že to v té paranoie nikoho nenapadlo.
Nicméně, co mě zaujalo ze všeho nejvíc je to, jak málo lidí chápe, jak média fungují. To se projevilo především v reakcích na podle mě velmi dobrý post Ivo Lukačoviče. Pojďme si to říct- Ivo chce médium nějakého typu. Psal to několikrát. Chce středové médium orientované na byznys a střední a vyšší třídu, segmentované nad Novinkami. Což se ukázalo jako problém, když redakce po vlně nástupu mladých novinářů a komentátorů začala pomalu lézt na barikády generačních kulturních válek. A upřímně, často tak bizarně a hloupě, až to bylo vtipné.
Myslím, že Lukačovičovi je jedno JAKÉ KONKRÉTNÍ články SZ píšou a podle mě němá náladu to nějak řešit. Má svých starostí dost. Chce nějaké základní parametry a zbytek nechává být. (Dělal jsem kdysi ve Streamu během poměrně turbuletního období, takže myslím, že vím o čem mluvím.)
Není to ale běžné. Jsou majitelé, kteří obsah svých médií zásadně ovlivňují. V době největší slávy mediálního impéra Rupperta Murdocha ve Velké Británii bylo běžné, že Murdocha aktivně zajímalo, co jeho média budou psát. Pier Morgan ve svém prvním díle pamětí, kdy vzpomíná na dobu, kdy byl šéfredaktor bulvárního a v Británii (až na Liverpool, ale o tom jindy) velmi populárního bulvárního a pravicového deníku The Sun. Tehdy popisuje nejnepříjemnější telefonický rozhovor, který nepravidelně a často nečekaně absolvoval - a to když mu volal zcela bez varování Ruppert Murdoch se svojí legendární otázkou “co dá dneska můj oblíbený šéfredaktor na titulní stránku mých novin?”. Nešlo přitom nutně o to, že by Murdoch nutně chtěl aby něco vyšlo nebo nevyšlo, ale aktivně se zajímal o to, co redakce dělá a jak naplňuje JEHO vizi novin které vlastnil. Morgan na tyto rozhovory vzpomínal ve svých pamětech jako na extrémně stresující, protože Murdoch trval na tom, aby mu vysvětlil proč právě tohle téma si myslí, že jeho noviny prodá.
Mimochodem, Murdoch pořád vlastní i Wall Street Journal, podle mnoha lidí z obou stran politické barikády dnes možná nejlepší globální “staré” seriozní noviny. Takže ne, to že do tvorby novin aktivně vstupujete nebo se minimálně o jejich obsah zajímáte není nutně pro kvalitu novin špatná věc.
Jasně Murdoch není bůhvíjak kladná postava a nepíšu to primárně proto, že se to tak má dělat, ale proto, že se tak tak dělá. Majitel je ten, u kterého ve finále končí všechny účetní výkazy a data čtenosti. Majitel je ten, kdo je konfrontován s realitou mediálního byznysu v největší míře. A překvapuje mne, jak málo lidí to v Čechách chápe. Ano, novináři by měli mít autonomii a každý správný majitel ví, že vyhazovat jednotlivé články, protože se mu nelíbí je cesta do pekla, ale představa médií jako svobodných kolchozů vlastněných novináři je mimo. Nikdo asi nečeká, že DenikN vydá oslavný článek o Alianci pro rodinu a všichni chápou, proč to tak je. A i kdyby někdo někoho napadlo ji napsat a do DenikuN ji odnést, asi by nebyl překvapen, že mu ji tam nevydají. A všichni asi cítíme, že by bylo absurdní obviňovat Jaroslava Horáka z Albatrosu nebo kohokoli jiného kdo má v DeníkuN podíl z toho, že je součástí oligarchicko-mediálního komplexu.
Na druhou stranu všichni ti, kdo dneska finančně stojí za DenikemN by asi okamžitě zvedli telefon, kdyby u nich podobný článek vyšel, jakkoli se nad tím dnes pohoršují. Už proto, že si pravděpodobně mysleli, že doteď finančně podporovali zcela jiné médium. A upřímně, kdyby to neudělali a ten telefon nezvedli, byli by v téhle hře za naprosté “jitrnice” (jak jsme vždycky na pokeru říkali lidem, kteří jsou řekněme velmi neopatrní na své peníze) a rozhodně by měli změnit byznys.
Mimochodem, chcete důkaz, že každý vydavatel ve skutečnosti má svoji agendu? Vydavatel DenikuN koupil minulý týden měsíčník Heroine. Skvěle vypadající časopis, snažící se fungovat v ranku luxusním lifestylů s agendou, kterou jedna moje kamarádka popsala jako “štěkavý feminismus”. Podívejte se do PR žbleptu, které provází všechny podobné transakce… „Heroine je komplementární k naším dosavadním aktivitám v Česku. Klíčovým důvodem, proč do ní vstupujeme, je hodnotové zaměření a důraz na kvalitní žurnalistiku.“ Ano, nemluví se tu o tom, že by to byl dobrý byznys, ale o “hodnotovém zaměření”. Vydavatel chce něco, co podporuje jeho současné nastavení a má stejné hodnotové zaměření. To, co dělá DenikN je budování “názorového powerhousu” něčeho, co bude reflektovat jednotnou agendu vydavatele. Nebuduje pluralitní dům plný rozdílných názorů jak si to představují někteří lidé zamilovaní do téhle představy. Buduje jednotný názorový blok. Deník N, Respekt, nebo Heroine spolu rozhodně nejsou v nějaké konkurenci idejí. A aby bylo jasno, za mě je to tak vpořádku, nebo minimálně to není nic neobvyklého. Marek Španěl například buduje podobný blok médií na druhém břehu. Ale tvářit se v takové situaci, že jeden blogpost Ivo Lukačoviče je důkazem, že Seznam Zprávy jsou nějak strašlivě zákulisně ovládané a tedy nedůvěryhodné je směšné. A o to směšnější, když se nad tím pohoršují lidé, kteří pracují pro některý z oněch názorových bloků.
Stejně jako rozumím tomu, co dělá Deník N nebo Echo, rozumím i tomu, co chce mít ze Seznam Zpráv Ivo Lukačovič. Ostatně deklaroval to několikrát. A za mě má právo mít své médium jaké chce. Rozhodně na to má větší právo, než lidé, kteří ho za to kritizují.